Stížnost na projektanta aneb kdo udělal chybu?
Přátelé, kolegové, milí klienti,
nedávno mi došel z České komory autorizovaných inženýrů a techniků dopis – pozvánka na šetření stížnosti. Čekala jsem ho. Máme totiž s jednou klientkou spor – já chci po ní peníze za odevzdaný projekt a ona chce projekt, který jí schválí stavební úřad. Nedokázali jsme se dohodnout, tak si logicky stěžuje. Kdo je v právu? To nechám na Dozorčí radě Komory. Já jen předložila důkazy, že projekt je v pořádku. Že každá strana říká něco jiného, to je následek toho, že veškerá dohoda šla ústně a v tomto případě ještě přes prostředníka.
Proč o tom píšu? Může to potkat každého z nás. Tento případ může být poučením pro obě strany – jak stavaře, tak stavebníky, tedy ty, kteří potřebují projekt, aby postavili nebo zrekonstruovali svůj dům.
Začalo to před dvěma lety. Kolega za mnou přišel, abych nakreslila projekt nástavby domku jeho klientky. Sešli jsme se, ukázali si přímo v domku, co by paní chtěla. Toto byl první a poslední okamžik, kdy jsem paní viděla, vše ostatní řešil kolega. Čekali jsme potíže se sousedy, tak jsem nakreslila studii, aby si paní u sousedů ověřila, že nástavba domku v řadové zástavbě bude z jejich pohledu v pořádku. Paní se návrh nelíbil, že chce něco jiného, z pohledu stavaře a následně stavebního úřadu však neschůdné (naruší se zásadně vzhled ulice). Nakreslila jsem druhou studii a opět paní žádali, aby si zašla za sousedy a na stavební úřad, abychom projektovali stavbu, která bude přijatelná. Skočilo to třetí studií, která se následně projektovala. Dokumentace pro ohlášení stavby se těsně před odevzdáním ještě předělávala, neboť klientka „to chtěla jinak“ (bez toho, že bychom účtovali vícepráce…). Zadání jsem dostávala většinou ústně, neřešila jsem, proč ke změnám dochází. Odevzdala jsem a vyfakturovala.
Kolega navrhoval, že projekt projedná na úřadech. Paní chtěla ušetřit, tak že si úřady oběhá sama. Bohužel jako laik neví, co od úředníka chtít. Projekt měla, ale nevěděla, co s ním – že například na hygieně má chtít písemné stanovisko (nejen ústní souhlas, že to tak může být), že se stanoviska úřadů zapracují do projektu (projektant o nich však musí vědět) nebo že na stavební úřad se nese složka s kulatým razítkem (dodnes mě udivuje, že to na podatelně stavebního úřadu prošlo). Pak vznikají nedorozumění a klient je přesvědčený, že projekt je vadný.
Je to už dva roky. Tenkrát jsem lidem (zejména kolegovi) naivně věřila, že když se na něčem dohodneme, tak to platí. Již delší dobu je to jinak. Co není na papíře nebo v mailu a doručené druhé straně, to nebylo dohodnuté. Obě strany pak ví, o čem byla řeč třeba v telefonu. V případě následného sporu budou mít obě strany jasno o celé situaci a dostatek „důkazů“, že projektant opravdu odvedl špatnou práci. Dnes bych „na koberečku“ v Komoře předala důkazy, proč jsem projektovala to co jsem projektovala. V případě této stavby je to „slovo proti slovu“.
Jak se říká – důvěřuj, ale prověřuj. V případě projektové činnosti požadujte písemné dohody. Pokud nevíte, co druhá strana chce / říká / navrhuje – ptejte se. Stavba je drahá záležitost a nedorozuměním přicházíte o peníze. Jak v případě projektanta, tak stavebníka. Určitě všechny strany chtějí, aby stavba byla včas dokončená a bez větších problémů. Nekomplikujme si to špatnou komunikací nebo hádáním se o slovíčka, kdo co řekl nebo měl udělat.
Přeji vám krásné léto
Ivana Minářová
Aktualizace 12.9.2017
Včera mi došel z Komory další dopis. „Disciplinární šetření se zastavuje… Autorizovaná osoba neporušila své povinnosti…“ Stálo to všechno za to? Není lepší se ve vztahu projektant / klient dohodnout po dobrém?